Immagini della pagina
PDF
ePub

SBORNÍK FILOSOFICKÉ FAKULTY UNIVERSITY KOMENSKÉHO V BRATISLAVĚ ROČNÍK III.

ČÍSLO 27. (1.)

† PROF. DR. JAN HEIDLER

ZÁPISKY MARIE ČERVINKOVÉ-RIEGROVÉ

PŘEDNÁŠKA,
KONANÁ VE SCHUZI HISTORICKÉHO KLUBU

V PRAZE DNE 24. LEDNA 1922

2

V BRATISLAVĚ 1924

VYDALA FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERSITY KOMENSKÉHO S PODPOROU MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVĚTY

TISKEM STÁTNÍ TISKÁRNY V PRAZE

POZNÁMKA REDAKCE.

Zesnulý prof. HEIDLER hodlal tuto přednášku pro tisk upraviti a rozšířiti, avšak práce nedokončil. Na nejednom místě naznačil obsah přednášky pouhými hesly. Pan prof. Dr. JOSEF ŠUST A našel tuto přednášku v Heidlerově pozůstalosti a upravil ji pro tisk, omezuje se ovšem z piety k zesnulému jenom na nejnutnější změny stilistické, celkem nepatrné.

V. CH.

Narodila se jako nejstarší dítě Riegrovo r. 1854. Nabyla dobrého vzdělání a výborné výchovy. I na ni, jako na její matku, působil duch výtečného kněze — Bolzanisty, P. Schneidra, a mezi jejími učiteli byli Josef Kalousek a Amalie Mánesová. Když jí bylo 12 let (r. 1866), začala psáti zápisky. Byly to ještě zápisky dětské duše, ale plné smělého odhodlání žíti pro něco krásného, splniti jakési poslání. Psala je pak s pausami v prvních letech až do počátku r. 1891, až do katastrofy strany staročeské, až do pádu jejího „tatínka“. Z roku 1892 máme jen nepatrný zlomek za září.

Zápisky z let 1879—1891, z doby aktivní politiky české na říšské radě za vedení strany staročeské, jsou náš nejznamenitější memoirový pramen novodobý.

čítají přes 6000 psaných stran, většinou velkého kvartového formátu a obsahují nevídané množství politických zpráv, charakteristik, portrétů politiků, básníků, hudebníků, předvádějí

, , celé scény parlamentního jednání, celé pohnuté schůze sněmoven - a na druhé straně život v Malči, ležící v rozkošné krajině pod samými Železnými horami, v Malči, kam přijíždějí známí i cizinci, aby se setkali s Riegrem a s jeho rodinou. Je to veliký kaleidoskop, v němž se před zraky čtenářovými vynořují všechny významné osobnosti českého života té doby – a všechny živě, kreslené s přebohatým darem zachytiti rysy charakteristické, viděti osobnost, zachovati život v mrtvých písmenách a na tlejícím papíru.

Paní Červinková byla vynikající žena. Měla mnoho z dědictví po otci: především ohnivý idealism, bujarou vůli do života, podnikavost, veselost, srdce plné dobroty a šlechetnosti a neobyčejnou bystrost postřehu i úsudku. Měla i po matce vlastnosti: mravní přísnost a vše převyšující lásku k ,,tatínkovi", zbožňování. Ale měla i cosi svého - a to snad bylo nejkrásnější, ale také tragické: nekonečnou žízeň po štěstí osobním.

Po obou rodičích a po dědečkovi zdědila úctu k pravdě. Kdo čte zápisky, neubrání se dojmu, že při všem zbožňování ,,tatínka" každé slovo je pravda ryzí. V těch zápiskách není falše, přetvářky ani diplomacie. To jsou fotografie. V tomto pozorování byl jsem utvrzen i tím, co mně vypravovala její přítelkyně, o níž jsou v zápiskách jen zmínky, ale zmínky, z nichž lze souditi, že přátelství to bylo oběma čímsi posvátným.

Marie Červinková-Riegrová psala zápisky proto, že chtěla psáti životopis tatínkův. Nedošlo k tomu, jako nedošlo ani k životopisu dědečkovu. Předčasná smrt, dne 19. ledna 1895, ve 41 roku života, zmařila ten plán. Mělo to býti vyvrcholení její literární činnosti. Jest známo, že psala verše a povídky, jsou známy její studie a spisy z oboru humanity, z nichž kniha ,,Ochrana chudé a opuštěné mládeže. Rozhledy po lidumilství v Evropě“, založená na dosti bohatém materiálu, má svou cenu podnes; jest znám životopis Bolzanův, jest známo i její jméno jako autorky libret Zmařené svatby, Dimitrije a Jakobína. Ale mnohem méně se ví o její práci historické. Marie ČervinkováRiegrová byla vlastní spisovatelkou Jahnova životopisu Riegrova (obou vydání) a byla velmi svědomitou a činnou spolupracovnici Kalouskovou při vydání všech čtyř dílů Riegrových řečí. Mimo to vylíčila život své babičky Terezie Riegrové i své matky Marie Riegrové. Tato bohatá činnost literární sama by stačila k získání trvalého jména v národní kultuře naší. Ale mnohem výše nad tyto známé práce její vynikají Zápisky. Jsem přesvědčen, že právě proto tak vynikají, že nebyly určeny pro veřejnost, že měly býti jen pomocným materiálem. V Zápiskách ji nic neomezovalo, tam se volně uplatnil její živý duch, její smělý temperament a její bystré oko pozorovatelky. Je to síla a kouzlo plných, bezprostředních a mocných dojmů, jak byly zachyceny její bohatou citovostí, které dnes působí místy až suggestivně na čtenáře, když se probírá ve žlutých papírech, pokrytých rychlým, ale pěkně čitelným riegrovským písmem. V zápiskách jsou arci i místa, která jsou dnes již mrtva, která překonal čas. Ale těch jest poměrně málo. Celek budí podiv.

Paní Červinková psala zápisky tak, že nejraději byla přítomna hovorům, které se vedly u Riegrů ať v rodině, ať ve společnosti. Potom hned napsala alespoň hlavní věci, a když měla volnou chvíli, vypsala podle nich celé rozhovory. Když nemohla býti přítomna, sedla si často za dveře se sešitem a tužkou a zapisovala jako do protokolu. Nemohla-li ani to učiniti, vyptávala se Riegra, když návštěva odešla. A Rieger jen ve výjimečných případech jí sdělení odepřel. Mohl se však na mlčenlivost své dcery spolehnouti. Od roku 1883 jezdívala do Vídně k jarnímu a k podzimnímu zasedání říšské rady a do Prahy k zimnímu zasedání českého sněmu. Z těchto zájezdů máme od ní skvělé partie v zápiskách. Jsou to portréty všech hlavních politiků i jiných vynikajících mužů českých, Mattuše, Zeithammra, Adámka, Engla, Kaizla, Fanderlíka, Kounice, Eduarda a Julia Grégra, Eima, Alberta, Bráfa, Hlávky, Herolda, Stránského, šroma, žáčka, Zacha, Vrchlického, Dvořáka – portréty vůdců německých Herbsta, Plenera ml., Schmeykala, Russa, portréty historické šlechty kardinála Schwarzenberga, Lva Thuna, J. J. Clama-Martinice, Karla Schwarzenberga, Jiřího Lobkovice, Bedřicha Schwarzenberga, portréty ministrů a politiků cizích, Taaffa, Karla Auersperga, Gautsche, Dzieduszického, Hausnera, místodržitele Krause a četných jiných. Dějepisec, ale stejně i literární historik a historik hudby nalezne v zápiskách prvotřídní materiál, pokud jde o osoby jednající. Ale historik nalezne veliké množství dokonalých zpráv o událostech a věcech, které tvořily prostředí, z něhož tryskalo mnoho pramenů našeho veřejného života. Ono jest mu zde uchováno v jedinečné a pravdivé úplnosti zvláštního významu, protože jde o prostředí přední měšťanské rodiny v národě v časovém výseku plných 11 let! Mimo to nalezne historik znamenité obrazy zápasu parlamentního. S opravdovým napětím a pohnutím čte se líčení velkého boje o státní právo ve dnech 12. a 13. prosince r. 1889 v říšské radě mezi Plenerem ml., Riegrem, Englem a Žáčkem. Je to jako pohádka o slávě parlamentu. Z obou stran nejlepší řečníci s celou výzbrojí bohatého ducha pustí se v turnaj, který dva dny drží v nejvyšším napětí celou sněmovnu, všechny žurnalisty a všechny galerie. Nebo jindy řeč J. J. Clama-Martinice, připravovaná pečlivým studiem mnoha týdnů, a proti ní řeč Herbstova, plná útočné vášně, sarkasmu, zloby, ale také vynikající úrovně.

Nemohu se však rozptylovati. Chci se dnes pouze ještě dotknouti poněkud podrobněji otázky, která při četbě zápisek nejmocněji doléhá na historika, zvláště však na životopisce Riegrova. Jest to otázka: proč došlo ke katastrofě strany staročeské, proč padl Rieger?

Odpověd' populární a obvyklá, že Rieger a strana jeho padli pro punktace z r. 1890, jest pro historika velmi nuzná. Nemohl by se jí spokojiti, ani kdyby neměl dosti materiálu historického. Ale nám dávají zápisky i velmi bohatá korespondence v pozůstalosti Riegrově a v Národním Museu možnost nahlédnouti tak do celé spleti veřejného života našeho za éry Taaffovy, že se nám otázka ta zjeví v celé své složitosti.

Jest známo, že právě v té době, kdy Čechové vstoupili do říšské rady, byl uzavřen spolek německo-rakousko-uherský. [Mezinárodní situace r. 1879, když vstoupili Čechové do říšské rady. Rusko poražené diplomaticky na berlínském kongresu po vítězné válce s Turky. Francie bezmocná, zmítaná zmatky s neupevněnou ještě ústavou. Italie teprve se konsolidující. Bismarck všemocný, nahánějící strach všem kontinentálním diplomatům.] 1) Krok

1) Hesla v závorce obsažená byla Heidlerem při přednášce šíře rozvedena. To platí i o ostatních následujících místech, závorkami opatřených.

Pozn. red.

« IndietroContinua »