II 12: Extinxit regina pecunia Epist. I 6, 37: Regina pecunia; cesaris iram. Prov. 21, 14: Munus absconditum exstinguit iras.33) II 16: Iam thoro maritali tem- Carm. I 23, 12: Tempestiva ... pestiva. II 16: Sciens arcum suum tendere et laxare in oportuno tempore. II 18: Parma sacre militie non bene abiecta. viro.34) Carm. II 10, 19: Nec semper arcum tendit Apollo.34") Carm. II 7, 10: Relicta non bene parmula. II 32: Ut inique mentis asellus. Epist. I 9, 20: Demitto auri II 35: Una mors est hec beatior omni morte, dulci pro patria mori. culas ut iniquae mentis asellus. Carm. III 2, 13: Dulce et de corum est pro patria mori. III 5: Macri venistis, macri quo Epist. I 7, 33: Macra cavum vultis, eatis. III 29: Nam quodcunque duces delirant, plectitur hoc plebs. III 53: Certe qui [vis] lippis potest perspicere oculis. repetes artum, quem macra subisti.35) Epist. I 2, 14: Quidquid delirant reges, plectuntur Achivi. Sat. I 3, 25: Cum tua pervideas oculis mala lippus inunctis. Jak viděti, reminiscencí na Horatia jest dosti, ale jsou to většinou známé sentence skoro jen ze Satir a Listů, pro něž byla zvláště tato dvě básnická díla Horatiova tehdy s oblibou čtena i excerpována; hlubší znalosti celého Horatia, zejména jeho ód, jaká jest patrna na př. co se týče Vergilia, Kosmas neprojevuje. Na čtvrtém místě stojí co do počtu citátů epický básník M. Annaeus Lucanus z I. stol. po Kr., skladatel eposu Pharsalia, líčícího v 10 knihách válku občanskou mezi Caesarem a Pompeiem. Kosmas má na ně tyto reminiscence. Kosmas: I 10: Tollite moras; semper nocuit differre paratis. I 13: Victrices aquilas in sua referunt stacia. Pharsalia: I 281: Tolle moras. Semper nocuit differre paratis. I 339: Victrices aquilas deponere iussus. 33) Máme zde opět příklad kombinace dvou různých citátů, z klassika a bible. 34) Snad ani není reminiscence. 34) Myšlenková závislost na tomto místě Horatiově jest nepochybná. 35) Jest zase jen shoda myšlenková, ale známá bẩjka o kolčavě a syslu u Horatia dala k ní nepochybně podnět. I 13: Aufer ab aspectu nostro tua dona, sceleste. I 33: Nec sibi, sed domino gra- II 10: In campis Emathie. IX 1064 n.: Aufer ab aspectu nostro funesta, satelles, regis dona tui. III 152: Non sibi, sed domino gravis est, quae servit, egestas. V 312 n.: Ipse per omne fasque nefasque rues (srv. též VI 147: Pronus ad omne nefas). I 1: Per Emathios... campos. Kosmas rozumí těmi slovy Farsalos v Thessalii jako Lucanus a srovnává porážku německého císaře Jindřicha, kterou utrpěl od Čechů, s porážkou Pompeiovou. Slovo Emathia znamená obyčejně Makedonii (na př. u Ovidia Met. V 313); ale Lucanus ho užívá o Thessalii, nazývaje ji VI 580 tellus Emathia a porážku Pompeiovu u Farsalu ,,clades Emathia". Podle něho také Kosmas kromě svrchu uvedeného místa mluví II 1 o montes Hematie (Emathiae), srovnávaje s nimi pět synů Břetislavových a Jitčiných. Citáty a reminiscence, přihlédneme-li i k přirovnáním, o nichž byla již svrchu řeč, jsou toho druhu, že se zdá, že Kosmas znal epos Lucanovo celé z vlastní četby. 36) Není jistá reminiscence. Několik reminiscencí má Kosmas na jiného epického básríka I. stol. po Kr., současníka Lucanova, P. Papinia Statia, a to na jeho epos Thebaidu, dále na sbírku příležitostných básní Silvae, zvláště pak na nedokončené epos Achilleidu, které, jak jsme viděli, přímo jmenuje. I 4: Si fas est credere. I 13: Nec carnes suaves rabidi nec suave lupi ius. Theb. II 595: Si fas est credere. Ale také Prudentius contra Symm. I 351 má: Si fas est credere. Theb. X 42: Rabidi sic agmine multo sub noctem coiere lupi.37) I 39: Huic anime da veniam, Silv. III 1, 162: Da veniam, Domine. II 1: Nec minus angebant matrem sua gaudia letam. III 31: Illic quot vicibus meus hic iterabitur ensis. Alcide.38) Achill. I 183: Angunt sua gau dia matrem. Achill. I 109: Quotiens iterabitur ensis. III 58: Nec sum adamante vel Silv. I 269: Duro nec enim ex ex Caribdi genitus. adamante creati; Ovid. Met. VIII 121: Non genetrix Europa tibi est, sed... austroque agitata Charybdis. Reminiscence na Juvenala jsou bud' nejisté, nebo to Jsou známé jeho verše, které si osvojil Kosmas ve škole asi jen četbou nějakého florilegia z jeho satir. I 9: Quem coluit vivus ut deum, raptus est ad Cereris gene rum. Sat. X 112: Ad generum Cereris. I 13: Ecce paterni sanguinis X 165: Tanti sanguinis ultor. ultor. I 19: Sic volo, sic faciam, sit pro ratione voluntas. I 38: Cantabit vacuus coram latrone viator. III 46: Nunc, mea Musa, tuum digito compesce labellum. VI 223: Hoc volo, sic iubeo, stat pro ratione voluntas. X 22: Cantabit vacuus coram latrone viator. I 160: Digito compesce labellum. Na satirika Persia jsou dvě ne právě zcela jisté reminiscence. I 42: Post tenuis favilla et inanis eris fabella. Sat. V 152: Cinis et manes et fabula fies. 37) Není asi vůbec reminiscence. Předmluva k II. knize: Hoc tam tenui liquore non dedigneris tua sacra proluere labra. Prol. 1: Nec fonte labra prolui caballino. Na komického básníka Terentia z II. stol. př. Kr. jest rovněž několik reminiscencí, ale jsou to buď rčení bezvýznamná, nebo přísloví obecně užívaná a známá. Předmluva k I. kn.: Eos emori risu. I 4: Satius est mori. I 13: Ut vos omnes dormiatis in utramque aurem securi. II 10: O fors fortuna! Předmluva k III. kn.: Quia veritas semper parit odium. III 15: Promittens eis aureos montes. Z Catonových distich I 33: Dilige denarium, sed parce, dilige formam. III 23: Labitur exiguo quod partum est tempore longo. Eun. v. 432: Risu omnes qui aderant emoriri. Eun. v. 772: Mori me satius est. Heaut. v. 341: Ademptum tibi iam faxo omnem metum, in Phorm. v. 741: O fors fortuna! jsou u Kosmy dva citáty: II 17: Labitur exiguo quod Neprávem uvádí se v Bretholzově vydání k slovům Kosmovým II 10: Plura referre pudet de tante nobilitatis morte repentina nec scriptis promere digna Catonovo distichon IV 46: Morte repentina noli gaudere malorum, poněvadž jde jen o shodu ve dvou slovech, kdežto myšlenka jest na obou místech různá. Nejisté jsou reminiscence na epickou báseň Argonautica Valeria Flacca, epika z I. stol. po Kr. Sborník r. III. 1 Sig. 4. 29 Předmluva k III. kn.: Iam pietate Dei promissa favente peregi. III 35: Accelerate viam. VII 518: Nondum cuncta tibi, fateor, promissa peregi. VIII 265: Accelerate viam.39) Nejisté jsou též dvě reminiscence na epickou báseň Punica v 17 knihách Silia Italica z I. stol. po Kr. I 42: Fugitivo culmine regni. III 19: Evasisse scelestas manus impii Zwatoplik. Pun. XVII 143: Ex alto de iectus culmine regni. Pun. IX 567: Semel, improbe, nostras sit evasisse manus. Přísloví III 58: Camisia propior sit corpori quam tunica jest příliš známé, aby mohlo býti považováno za reminiscenci Plautova Trinumma v. 1154: Tunica propior palliost. Téhož rázu jest též myšlenka, vyjádřená III 21: Sed quoniam manu vacua frustra pulsatur regum ianua; Propertius IV 5, 47 vyjadřuje ji zcela jiným způsobem: Ianitor ad dantes vigilet; si pulset inanis, surdus in obductam somniet usque seram. Z bajek Phaedrových (z I. stol. po Kr.) není u Kosmy citátů. Ale zmiňuje se o dvou bajkách, které Phaedrus vypravuje, a to I 4 o volbě jestřába za krále holubů na místo káně (u Phaedra I 31)40) a o volbě užovky za královnu žab I 5 (u Phraedra I 2).41) II 43 naráží Kosmas na bajku o býcích a lvu,42) jež byla v středověku pokládána za aesopskou.43) Řeckých slov a citátů jest v středověkých spisech doby ottonské, zejména těch, které vznikly v severní Evropě, velmi málo. V již. Italii byla řečtina pěstována, dokonce byly tam řecké spisy překládány; ale na severu znalost řečtiny vymizela. Příčinu toho zjevu vidí Manitius44) v tom, že proti době Karlovců, kdy znalost řečtiny byla větší, klesl vliv Irů na pevnině. Pokud se vyskytují ojedinělé řecké výrazy, bývají psány latinkou. Ani Kosmas, jak se zdá, neuměl řecky přes to, že se v jeho kronice shledáváme s několika řeckými slovy. Tak III 13 vypravuje, že kněz, jdoucí za marami s mrtvolou knížete Břeti 39) I 11: Quid opus sit facto in tali discrimine rerum není reminiscence na Val. Flacc. II 579, poněvadž jde jen o jediné slovo discrimina. 40) Sic et columbe olim albiculum milvum, quem sibi elegerant in regem, spreverunt et accipitrem multo ferociorem sibi ducem prefecerunt, qui fingens culpas tam nocentes quam innocentes cepit necare. 41) Sicut ranas penituit, cum ydrus, quem sibi fecerant regem, eas necare cepit. 42) Sicut fertur leo pertimuisse tres iuvencos inter se collatis cornibus stantes. 43) Joachim Camerarius: Historia vitae fortunaeque Aesopi. V Lipsku 1544, str. 177 nn. 44) II str. 17. |