rých případech, jako při výkladě o položení enklitik, dokázal svůj geniální jazykový cit. Ptáme-li se, co mu hlavně umožnilo tyto pronikavé výklady, k nimž neměl pomoci i u srovnávacího jazykozpytu, a toto přesné konstatování jazykové skutečnosti, nalezneme, že to bylo jeho dlouholetým cvikem mistrně vypěstované umění interpretační. K jeho syntaktickým výkladům, podávaným nejčastěji na biblických citátech, vede přímá cesta od jeho textověkritických studií biblických. Právě jeho syntax ukazuje, že svůj materiál čerpal ne ze slovníků a z mluvnic, nýbrž z vlastní četby pramenů, a ukazuje také důležitost a cenu této pracovní techniky. Docela logicky tudíž připojil Dobrovský ke své syntaxi textové ukázky (Specimina e codicibus diversae aetatis; pag. 672-703). V české mluvnici jich nebylo. Tyto ukázky jsou rozsahem neveliké; často obsahují jenom několik veršů. Ale mnohem více místa nežli texty samy zaujímají poznámky ke každému výňatku připojené. Tyto poznámky jsou interpretační a textověkritické, a ukazují neobyčejně rozsáhlou znalost slovanských textů biblických. Je v nich hojnost bystrých pozorování, jmenovitě také lexikografických, jimiž Dobrovský vlastně nevědomky naznačoval to, známe z prací Jagićových, zvláště z Entstehungsgeschichte, jako „lexikální vrstvy" staroslověnské. Vůbec pak tyto poznámky Dobrovského byly co do rozsahu a úplnosti předstiženy teprve Jagićem ve vydání codexu Mariánského a Psalteria Bononského. Seznam textových ukázek Dobrovského (8 kyrilských, 7 hlaholských): I. E Cod. i membranaceo in 4. Bibliothecae Synodalis Mosqua e, secundum catalogum sec. X., at certe seculo integro, aut duobus, serius scripto. Continet Psalterium insertis post singula zavíoμata orationibus. Psalm. 90, 4. 5. 6.252) II. Ex antiquissimo libro изборник dicto, quem scripsit Johannes clericus (AHAK) Duci Svjatoslavo A. M. sana, (seu Christi 1073). Сар. а. стаго Василии отъ трудованыихъ. E Parte secunda Fol. 121.253) III. E Cod. a. e Typographia in bibliothecam synodalem Mosquae illato, Evangelistarium continente, membraneo in 4., secundum Catalogum sec. XII. Matth. 15, 19, 20.253a) 252) Je to t. zv. Čudovský Žaltář. Srv. Gorskij-Nevostrujev, Описаніе слав. рукописей моск. сипод, библіотеки, I. (Moskva 1855), s. 181 п. Vyd. Val. Pogorělov, v Petrohradě 1910. Srv. Vondrák, Církslov. chrest. 204. 253) Vyd. O. M. Bodjanskij, чтенiя моск. 1882, кH. 4.; fotolithograf. reprodukce T. S. Morozov (v Petrohradě 1880). Vondrák, Csl. chrest.2 205. 253a) Tento kodex nesmíme zaměňovati se známým,,Haličským" Čtveroevangeliem, z r. 1144, z něhož Dobrovský vypsal a otiskl začátek I. kap. evang. Janova (Introductio, pag. 70 n.; viz výše str. .). O Haličském IV. E Cod. ï. (olim Typographiae) membranaceo in 4. secundum catalogum seculi XII. continet lectiones ex Apostolo. 1 Joh. 5, 6-9. V. Cod. synodalis (olim patriarchalis) Bibliothecae Mosquae, Nro. 6. membranaceo, in folio grandi anno 1220 scripto, qui epistolas Pauli ad Romanos, Corinthios, Galatas, Ephesios, cum Commentario continet... 1 Cor. 15, 47-50. Eosdem versiculos etiam e Cod. KA. membranaceo in 4. ejusdem Bibliothecae, anno 1307 scripto, lectiones ex Apostolo Continente, descripsi usque ad vocem nɅkTь.254) VI. E Cod. 36. scripto anno mundi 6917, i. e. 1409, membranaceo in 4. majori, continente lectiones ex Evangeliis. Lucae 1, 1. 2. 3. 4. VII. E Cod. membraneo in 4. olim Hankiano, nunc Vindobonensi Caes. Bibliothecae, seculi XII. aut XIII. (non VIII. uti visum fuit pristino possessori), apud Griesbachum N. 1., qui potius wшник, quam Hirmologium dicendus fuit. Continet praeter Odas ex Octoecho etiam lectiones ex Evangeliis et Epistolis. Luc. 24, 12-35.255) VIII. E Cod. Bononiensi Bibliothecae S. Salvatoris, continente Psalterium cum Commentario, qui falso S. Athanasio adscribitur.256) Ps. 1, 1-9. IX. E Codice glagolitico, quem Josephus Simon Assemanus Jerosolymis invenit atque Romam attulit. Continet Evangelia pro Dominicis et Festis secundum ritum graecum...257) Joh. 1, 1. 2. 3. et 14. e Caramani Considerationibus seu Refutatione adnotationum Stephani Rosae in editionem Missalis Glagolitici an. 1741 impressi. X. E Cod. Parisino Bibliothecae regiae N. 52 supplementi, cujus fac simile mihi benevole nuper transmissum fuit. Luc. 15, 11-32. Eandem lectionem olim descripserat Dn. Kopitar ex alio Codice autiquiore, quem in notis Parisinum. A. nominabo. Za poznámkami dodává: Codex antiquus olim S. Germani, quem sec. XI. censet catalogus, continet Evangelia incipiendo a verbis Matthaei poдn cAAAтHEA, et in fine сHнAğaр seu collectionem mensium. Huic in multis consentire Glagoliticum Missale satis apparet e specimine dato. Alterum codicem N. 52. seculis aliquot juniorem esse, ex lectionibus variantibus et ipsa orthographia satis liquet. Octo primos versus Cap. I. Evangelii evangeliu, vydaném Amfilochijem (1882-8'), viz Vondrák, Csl. chrest.2 186. Zde tedy Dobrovský míní buď ev. Mstislavovo nebo ev. Jurjevské (Vondrák, ib. 182 n.). 254) Gorkij-Nevostrijev, Описанiе I. s. 292. 255) Viz výše str. 109. 256) Jagić, Psalterium Bononiense (Berolini 1907). 257) Je to Codex Assemonianus. Viz o něm zde výše str. 110. Johannis, quos accurate delineatos habeo, hujus rei causa ex eodem hic adhuc subjungam. XI. E glagolitico Psalterio, cum adnexis Breviarii precibus, scripto in membrana ab Ivano жAKAн (Diacono? ) Segniae (v Senji) an. 1359 in 12. Bibliothecae illustrissimi Comitis Francisci de Sternberg Pragae. Psalmus 117.258) XII. E Cod. membraneo glagolitico Missalis secundum legem Romanae curiae scripto a knezo Novak milite palatii Ludovici Regis Hungariae an. 1368 in fol. Bibliothecae Caes. Vindob. Jacobi 5, 16-20.259) XIII. E Codice membraneo glagolitico Bibliothecae Caesar. Vindob. in fol. scripto an. 1396 a Vito scriba de Almissa (= Omiš). Continet Homilias et lectiones e scriptura sacra in Breviariis legi solitas. Jobi 1, 1. et Judith 11, 1-4.260) Ipsum jam initium argumento esse potest, versionem slavicam hujus libri e textu graeco factam fuisse, cum чK-HOR (v. 1) non respondeat verbis Vulgatae: Vir erat in terra Hus nomine Job, sed graecis vocibus: ἄνθρωπός τις ἦν ἐν χώρᾳ τῇ Avoítidi ovoμa 'Ioß. Sic et correcta чEAоRк нкIй GAWE BO странк акситидїнстѣй etc. In Ostrog. vero initium МУЖ Б* в зEMAH XSCK HMEHEM IOR prorsus cum Vulgata convenit. Subiit autem hanc mutationem ab eo, qui et alios libros veteris Testamenti recognovit, corruptum textum e Vulgata hinc inde emendando. At reliqua in Ostrog. a verbis k чAK Tой Graeco conformia sunt.261) XIV. E Fragmento Missalis glagolitici bibliothecae Landshutensis, quod ante plures annos descripsi. Jeremiae 1, 4-10. XV. Formula orationis dominicae e Glagolitico Missali anno 1483 impresso.262) 258) Jos. Vajs, Psalterium palaeoslovenicum croatico-glagoliticum (Pragae 1916) pag. XI. sq. 259) Vondrák, Církslov. chrest.2, 148. Viz výše str. 109. 260) Viz výše str. 109. 261) O revisi biblických textů podle Vulgaty, vykonané v bibli Genmadiově i v Ostrožské, viz zde č. I. 51-53. 262) Viz zde výše str. 111. KAP. X. DALŠÍ OSUDY INSTITUCÍ A JEJICH MÍSTO V DĚJINÁCH JAZYKOZPYTU. Sotvaže Instituce vyšly, vzbudily živý ohlas v tisku. Již ve dnech 11. a 13. února 1822 uveřejnil o nich Kopitar krátkou noticku v Hormayerově Archivu č. 18. a 19.263) a dne 21. února v časopise Oesterreichischer Beobachter č. 52. Již v těchto dvou žurnalistických zprávách Kopitar propagoval svou pannonskou theorii -k malé radosti Dobrovského, který ovšem uznával, že ,,iudicia sunt libera".384) V březnu 1822 přijel do Vídně dvorní rada P. J. Köppen se svým pobočníkem Berezinem, a přivezl paleografická facsimile z ruských církevněslovanských rukopisů a zvláště epochální rozpravu Alex. Vostokova Разсужденіе о славянскомъ языкѣ, служащее введеніемъ къ Грамматикѣ сего языка, составляемой по древнѣйшимъ онаго письменнымъ памятникамъ (Труды Общества Любителей Россійской Словесности при Имп. Московскомъ Университетѣ ХѴІІ, 1820, 5-61). Kopitar hned upozornil Dobrovského na tyto novinky265) a několikrát se potom v jejich korespondenci děje zmínka o těchto objevech. Kopitar vyzýval pod jejich dojmem Dobrovského, aby opět přijel do Vídně a společně s ním připravoval druhé, opravené vydání Institucí.266) Zatím však Kopitar sám užil práce Al. Vostokova v obšírné recensi, kterou přinesl první čtvrtletní svazek (březnový) Jahrbücher der Literatur (XVII., ve Vídni 1822, s. 66—106). Je to ovšem spíše samostatná stať, vzniklá z podnětu Institucí, nežli jejich recense, a její hlavní účel je ne rozebrati knihu Dobrovského, nýbrž spíše hlásati pannonskou theorii.267) Několik hlavních myšlenek reprodukujeme. Nejstarší osídlení Slovanů jsou prý korutanští Slované na horním Dunaji a bulharští na dolním. Křešťanství přicházelo k jižním Slovanům nejprve z Aquileje a Solnohradu. Konstantin a Methoděj působili v Pannonii. Byli Řekové. Pro své slovanské 263) Petrovskij, l. c. 149 n. 264) Dopis z 28./II. 1822 (Jagić, Bw. 463). 267) O počátcích Kopitarovy pannonské theorie viz Petrovskij, Пеpвыe годы дѣятельности Б. Копитаря (Kazaň 1906), s. 123 п., 279 п., 292. učení upravili řecké písmo. Zde si Kopitar neodepřel poznámku o svých pravopisných reformních snahách: Bekanntlich wünschte Leibnitz eine ähnliche Vermehrung des lateinischen Alphabetes, um alle Sprachen damit zu schreiben; wozu es früher oder später wohl kommen wird und muß. Method působil v Pannonii a na Moravě. Cyrillův překlad biblický neobsahoval celou bibli, nýbrž jen ty části, které z bible byly přejaty do církevních knih, t. j. evangelia, Skutky apoštolské a Listy, Žaltář a pouze jednotlivá čtení z ostatních knih Starého Zákona. I tyto starozákonní výňatky byly překládány jen jako součástky církevních knih, takže, vyskytoval-li se týž odstavec z knihy Moudrosti, Přísloví atd. v několika místech církevní knihy, byl vždy na svém místě znova překládán. Hlaholské písmo vzniklo až v Dalmacii ve XIII. století a bylo připsáno sv. Jeronymovi. Katolíci, jimž bylo povoleno užívati církevnĕslovanského jazyka hlaholským písmem a podle latinského ritu, slují Glagolita e. Tento název by sice mohl pocházeti od subst. glagol, ale toto slovo je dnešním jihoslov. dialektům veskrze cizí. Pochází tedy spíše od aor. glagola, který se v textech Glagolášů velmi často vyskytoval (na počátku každého téměř evangelského čtení). Který dialekt slovanský byl podkladem církevní slovanštiny? Mohl to býti jen některý ze tří jihoslovanských dialektů, a ty jsou: bulharský, srbský (illyrský) a slovinský. Místo,,srbský“ lze říci také,,chorvatský", poněvadž v těchto krajinách se řeč neodlišuje dosti (bedeutend genug) od srbské ani v grammatice ani v slovníku. Obou názvů promíšeně užíval již Truber a jeho vrstevníci kolem r. 1560: řeč v Truberově chorvatském Novém Zákoně je táž jako v jeho srbském; jenom písmo je v prvnějším hlaholské, v srbském kyrilské. Nejlepší bude společný země pisný název illyrisch, podobně jako böhmisch. Neví si však Kopitar rady se zprávou o příchodu Chorvatů a Srbů za císaře Konstantina Porfyrogenneta. Z těchto tří hlavních dialektů mohl býti podkladem cyrillomethodějského literárního jazyka jen dialekt pannonských Slovinců, a to z těchto důvodů: 1) v Pannonii, kde bylo po třicet let hlavní působiště Methodovo, žije ještě dnes 12 milionu nejstarších slovanských osadníků (,,Metanasten“), na jižním a východním svahu norických a julských Alp, podél řek Sáva, Dráva, Mura, Rába, mezi Kulpou a Dunajem; 2) jejich dialekt je ještě dnes bližší církevněslovanskému než illyrský (Kopitar konkrétně nedokazuje; o tom prý se každý přesvědčí, srovná-li tutéž větu illyrskou a slovinskou s církevněslovanskou); 3) podle tehdejších zpráv kronikářských Cyrill a Method nepřišli vůbec do Srbska, nýbrž cestovali zemí Bulharů; 4) kroniky mluví jen o obrácení Chazarů, Bulharů, Slovanů pannonských a Moravanů, nikoli však o Srbech; 5) Srbové tedy nemají nároků na Metho |
