V jedné příčině rád bych byl učinil více, než objem práce pod rukama. nad očekávání se šířící konečně dopustil: rád bych byl k jednotlivým zjevům syntaktickým uvedl parallely ze skladby české. Na snadě bylo jich mnoho zejména ve skládáních prostonárodních, z nichžto hojnosť výpisků ochotně zapůjčil mi prof. M. Hattala, jemuž za to povinné díky činím. Přes lákavosť tohoto srovnávání však po bedlivé úvaze musil jsem od něho upustiti, poněvadž rozsah práce jím příliš byl by vzrostl a přece nebylo by dosti učiněno úkolu, jenž sám o sobě zasluhuje výkladu zvláštního. Jako již při syntaxi předložek, tak i tuto zase, čím podrobněji jsem do textu gotského vnikal, srovnávaje jej s prvopisem řeckým, tím více přesvědčoval jsem se o samostatnosti a neodvislosti jeho. Ulfilas v té příčině hoden jest obdivu nevšedního. Jest sice člověk jako každý jiný chybám podrobený, a povedly se mu leckde doklady toho drastické — jako když na př. I Tim. V. v. 2. řeckou vazbu acc. c. inf. po dεi přeložil svým osobním skal nu aipiskaupus wisan, a pak ve v. 6. pokračuje dle řečtiny akkusativem a j. pod. ale případů takových jest velmi málo všude jinde pracoval jako nejdovednější překladatel moderní. Vniká všude v ducha svého originalu, přenáší se v situaci, a mateřštinou patrně vládna svrchovaně, převádí myšlenky, ne slova, nezřídka i přesněji a případněji, nežli v samém prvopisu se podařilo. Piety k textu posvátnému proto neruší nikde: zachovává, pokud to po gotsku možno, i pořádek slov i vazby všecky ale je také všude viděti, že kdekoli obojí dost málo by se bylo příčilo duchu gotštiny, vymyká se z pout a vede si s neobmezenou volností. Nejlepším toho důkazem jest volba modů v různých větách, při nížto Ulfiias naprosto jde vlastní cestou, nic na řecké mody se neohlíżeje, a zvláštní jeho záliba ve střídání výrazů souznačných, od řeckého textu stejně neodvislá, která svědčí o velmi značné dovednosti stilistické. - – Práce o díle tomto, jakkoli byla lopotná, mi byla poučením i požitkem kéž je jí popřáno přispěti také (jako o syntaxi předložek bylo prohlášeno) aspoň poněkud k hlubšímu porozumění starobylým textům gotským. V Praze, 31. prosince 1892. Dr. V. E. Mourek. LITERATURA. H. C. Gabelentz et Dr. J. Loebe, Ulfilas I. (1843) II. (1846). Dr. E. Bernhardt, Vulfila oder die Gotische Bibel mit dem entsprechenden griechischen Text und mit krit. und erkl. Commentar & cet. (1875). Dr. E. Bernhardt, Die got. Bibel des Vulfila nebst der Skeireins & cet. (1884) (s gloss.). Dr. M. Heyne, Fr. L. Stamm's Ulfilas & cet. (1885) (s gloss.). Ernst Schulze, Gothisches Glossar (1847). Dr. Lorenz Diefenbach, Vergleichendes Wörterbuch der gothischen Sprache I. (1846) II. (1851). Dr. Sigm. Feist, Grundriss der gotischen Etymologie (1888). Friedrich Kluge, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache (1889). Jak. Grimm, Deutsche Grammatik. E. Bernhardt, Kurzgefasste gotische Grammatik (1885). W. Braune, Gotische Grammatik (1887). L. Tobler, Conjunctionen mit mehrfacher bedeutung. Paul Braune, Beiträge V. (1878.) s. 358. C. Marold, Über die gotischen Konjunktionen, welche our und áo vertreten (Diss. 1881.). Ferd. Burckhardt, Der goth. Conjunctiv verglichen mit den entspr. Modis des neutestam. Griech. (1872) (a posudek tohoto pojednání od O. Erdmanna v Zeitschr. f. deutsch. Philol. IV. [1873] str. 455). Artur Köhler, Der synt. Gebrauch des Optativs im Gothischen (Bartsch Germanist Studien Bd. I. 77-132) a posudek této práce od O. Erd manna v Zeitschr. f. d. Ph. V. (1874) str. 212. K. Schirmer, Über den synt. Gebrauch des Opt. im Gotischen (Diss 1874). E. Bernhardt, Der gotische Optativ. (Ztft. f. d. Phil. VIII. [1877] str. 1-38). Jak. Grimm, Über einige Fälle der Attraction. (1858.) Dr. Ernst Windisch, Untersuch. über. d. Urspr. des Relativpronomens in den indg. Sprachen (G. Curtius, Studien II. [200-410]). Dr. E. Kölbing, Untersuchungen über den Ausfall des Relativpronomens in den Germ. Sprache (1872) a Zur Entstehung der Relativsätze in den germ. Sprachen. Germania XXI. (1876). Eug. Eckardt, Über die Syntax des gotischen Relativpronomens (1875). L. Tobler, Über Auslassung und Vertretung des pron. relat Germania Art. Köhler, Der syntaktische Gebrauch des Infinitivs im Gothischen, Germania XII. (1867). Hugo Gering, Über den syntaktischen Gebrauch der Participien im Gotischen, Ztft. f. d. Phil. V. (1874). O. Lücke, Absolute Particip. im Gotischen (1876) a posudek tohoto pojednání od E. Bernhardta v Ztft f. d. Phil. VIII. (1877) str. 352. O. Erdmann, Untersuchungen über die Syntax der Sprache Otfrids. I. (1874) II. (1876). Ed. Weisker, Über die Bedingungssätze im Gothischen (1880). O. Erdmann, Grundzüge der Deutschen Syntax nach ihrer gesch. Entwicklung I. (1886). (Jiné pomůcky uvedeny jsou v poznámkách.) Části II. oddíl II. Věty příslovečné . Věty temporalné. A) Na otázku kdy? . 1. Zkrácené I. participiem spojitým |