tu spojku и za zbytečnou (conjunctio omnino superflua, pleonasticum и; pag. 647).

Poměrně nejvíce místa věnoval pádům předložkovým (pag. 648-667). Předložky seskupil podle toho, u kterých pádů stojí - on ovšem říkal,,,které pády řídí" (regunt); uvnitř těchto skupin postupoval abecedně. Jemnější rozlišování významové ani zde není uplatňováno, ale zato vyniká tento oddíl hojností dokladů. Uvedeme tedy některé charakteristické jeho doklady, které ukazují jeho velikou sčetlost v textech a jeho cit pro význačné slovanské vazby.

Předložky s akkusativem:

wь: wь нoш per noctem; о6 он пoл in altera ripa. въз: Благодать воз Благодать, Záow &vri xáoiros Joh. 1, 16; НЖЕ ВОЗДАЕТ зло воз Доброе Prov. 17, 13,

прѣз: прѣз кс лѣто per totum annum.

4063: чрEз EстEстВо, ладà quoi praeter (contra) naturam, Rom. 11, 24.

Adv. мимо, сквозћ: проходашаго мимо огл, corr. in Genit. orлa Prov. 7, 8.

Předložky s genitivem: oy.

До: прїндоша до негш ёш айтоī, usque ad eum (corr. к' нєм8) Luc. 4, 42. Ao оYMEPтRÏA нрWдora έшç, usque ad obitum Herodis, Matth. 2, 15.

ch: Differt omnino c' (de) ab из (ex), ut mirer has praepositiones a Grammaticis confundi potuisse. Ostrog. quidem polonizat subinde 3 pro c scribendo... зropы pro c'гoph, imo (!) etiam pro c (cum): 3' RECEAÏEM cum laetitia Jud. 19, 4. At non licet 3 (ex) cum .c' (de), uti nec c' (de) quod motum de loco, cum altero c' (cum), quod societatem et conjunctionem indicat, confundere, quamquam e' primum ab c' altero non pronunciatione, sed solo significatu differat, a quo regimen diversorum casuum pendet (pag. 650 pozn.). WT: Composita Verba ex -ŵ regere Genitivum, quin w Substantivo praefigatur, supra § 35. dictum est. TOKA CAES моих не шкратисм, pro й тока (р. 651).

Hз: Confer нсконн, ab initio. Alternant subinde нз et ŵ, uti Ex et åлò: Hз MEρTRыX, Ŵ MEPTRыX, a mortuis, Hebr. 7, 5. Dam. Аpost. нз чρkсa, έx τñs boqúos, editi ŵ чpeca.

63: Adde pleraque Adverbia, uti quae praepositionum vices agunt et Genitivum petunt, внѣ, вон, верх 8, БЛИЗ, паче, прежде, ради, развѣ, кромѣ, дѣла, для, подлѣ, подолг, вмѣсти, внѣтрь, вслѣд, вскрай, шкрест, посредѣ, обаполы.

pan: ceгw paдн. Zde znal Dobrovský položení postpositivní (p. 652/3).

Předložky s dativem:

къ: вопль мой к тебѣ да прїндєт, clamor meus ad te veniat, BCM K' TEEK YAKт, omnia ad te (лoòs oέ) expectant, Psal. 103, 27. Sem řadí též adverbia пpamw (sic), протнкS, CSпρотнE. прAме RAMA contra vos, vobis ex adverso, aлévavτι vuov, Matth. 21, 2. Marci 12, 2. прамо сокровищномѕ хранилищ contra gazophylacium Marc. 12, 41. In recentioribus libris пpaмo et проTHRS etiam cum Genitivo constructa inveniuntur (doklady pag. 656 pozn.).

Předložka s lokálem:

при: ХОДА ЖЕ при мори галільйстѣм, ambulans juxta mare Galilaeae, Matth. 4, 18.

Předložky s instrumentálem:

съ: работайте їДеви со страхом и радуйтеся EMS с трепетом, servite Domino in timore et exultate ei in tremore, Psal. 2, 11. Sem patří i под, над, пред, за, межды, které se poji tež s akkusativem.

Předložky se dvěma a třemi pády:

Předložky s akkus. a lokálem: w, h, на.

w: w дECHSI, a dextris. — кзp4дsca w тeьk exultabo in te, ev aoì, Psal. 9, 3; w ДCATи poзky decem cornua habens; нрÅдит w ORчAX non curat de ovibus, лɛì, Joh. 10, 13. guзemkotca W HEM ridebunt eum. w чpecлkу сROиу circa lumbos suos, Matth. 3, 4.

Kh respondet graeco sic et av.

Accusativum cum praepositione & petunt: 1. vocabula temporis: R REчep... кh вkkы a j. 2. Verba designantia motum ad locum et alia quaedam: книдёт в покой мой introibunt in requiem meam Psal. 94, 11 a j.

Localem cum & amant Verba quietem in loco designantia, respondentque quaestioni ubi: дѣлай в киноградѣ моєм in vinea mea. Etiam de tempоге: ' ношн спAT. Eadem est ratio diversi casus cum praepositione нa:... послA HA HA misit in eos, super eos; OуNORATH нA soгa (genit. pro Accus.). и стANH нA HOгS TRO

πόδας σου, Act. 26, 16.

въстани

surge et sta super pedes tuos, έti toùg

no vero, praeter Accusativum et Localem, etiam pro diverso significatu Dativum postulat. Cum accusativo:... no Aɛk и по три жены Nestor. по сто н патьДЕСАТ per centenos et quinquagenos, ἀνὰ ἑκατὸν καὶ ἀνὰ πεντήκοντα Ostrog. Marci 6, 40. ne (secundum) cum Dativo: даждь им їди по дѣлим их, и по лёкавств§ начинаній их da illis Domine secundum opera eorum et secundum nequitiam adinventionum ipsorum, Psal.

27, 4. Dobrovský tedy věděl o starých vazbách dativních u předložky no a o tom, že se časem mísí a konečně zaměňují vazbami lokativními. Pozoroval to v bibli Ostrožské. Věděl také, že no s dat. mělo též význam místní: no (per, in) de loco: . . . по полем (corr. полам) и горам Deut. 8, 7. ходай по пути непеpoчнs, ambulans in via immaculata, Psal. 100, 6. пo днEм secundum dies, Lev. 12, 2. Ile s lok. (post) de tempore: нe nо MнOз. De loco: A KтO XOчET NO Mн ити si quis vult post me venire,

7

Matth. 16, 24. no (pro): aшe Eг по нAс, KTO HA HA!, si Deus pro nobis, vлè ημov, quis contra nos, Rom. 8, 31. no нeм стPAдATH pro illo pati, dлÈо aντоv; пестρада по нас passus est pro nobis, 1 Petr. 2, 21.

Následuji над, под, пред, за a adv. межд8: regunt Accusativum et pro Locali Instrumentalem (p. 662); konečně 34 (s akk., instr. a s gen.). Zde citujme některé vazby: Graecum imitatus est Slavus: под крилћ Еш надћешнса, sub pennis ejus (vлÒ TÙS лTÉQUɣas) sperabis, pro под крнломA. V tomto výkladě se Dobrovský asi mýlí, byv sveden lokálním významem latinského ablativu. V slovanském textě tu není graecismus, nýbrž docela dobrý akkus. směrový, na otázku ka m?

зa 1. pro, ob, propter. Zde si povšiml Dobrovský, že kratší akkus. zájmenné mohou státi i po předložce, což je důležité pro náš názor, že tyto tvary nebyly původně enklitikami. tedy: за ма, за та, за са, за ны, за вы. Dále tu cituje vazby spojkového významu: зa exe dià tò, eo quod; зane (pro зa €) quoniam.

2. post, retro. Zde cituje některé vazby podle Smotrického a Maximova, ale zdůrazňuje, že v tomto významu je častější vazba instrumentální nežli akkusativní. In Bibliis frustra exempla quaesieris, praeter sequens: Wкpkжe Ma 3a Tkao ch (corr. Wвергла мене назад тѣла твоеrw) projecisti me post corpus tuum, ỏлíow τov σóμatós σov. Ezech. 23, 35. Adde formulam посягнути за м$ж nubere viro; Аце жена пӑстит м8жа и NOCAPHET 34 нного (genit. pro Accusat.) si mulier dimiserit virum (suum) et nupserit alteri, Marc. 10, 12, Huc spectat Serborum иђи (ити) за мӑжа, удати се за мӑжа.

3. зa si tempus designet, cum Genitivo construitur; hinc Adverbium завтра тапе. за цар Константіна и матере егш FACHKI; tentýž časový význam předl. sa s gen. nalezl Dobrovský u Čechů, Poláků a Srbů (зa daзapa).

Ve srovnání s českou mluvnicí třeba vytknouti, že se v Institucích Dobrovský nezabýval podrobněji otázkou o poměru pádů prostých k pádům předložkovým, čemuž v Ausführl. Lehrgebäude věnoval aspoň částečně pozornost, zejména při instrumentále s předl. s (str. 386). Vysvětliti to můžeme především z povahy pramenů Dobrovského: chyběly mu texty středobulharské a moldavské, v nichž by právě byl mohl pozorovati rozvoj předložek při nahrazování staré slovanské dekli

nace deklinací analytickou. Ale za druhé můžeme tuto mezeru vysvětliti z psychologie Dobrovského a z jeho pojetí jazyka: tuto otázku by byl totiž mohl řešiti jen se stanoviska vývojového; ale on, jazykozpytný logik, studoval jazyk především staticky. K momentu dynamickému, evolučnímu přihlédl sice tu a tam, ale více se stanoviska správnosti či nesprávnosti jazykové. Celý process vývojový sledovati a zobraziti, tomuto geniálnímu osvícenci dáno nebylo.

Větosloví (syntaxis Ordinis, pag. 667-671), načrtnuté na 4 stránkách, má ráz jenom příležitostných poznámek. Dobrovský nechce opakovati pravidel Smotrického, poněvadž prý platí nejen o slovanském, ale i o každém jiném jazyce. Opět mu tedy chybí zájem vývojový.

A tak v tomto oddíle probírá Dobrovský vlastně jen slovosled. Zde učí, že slovanský slovosled je velmi volný, avšak překladatelé posvátných textů prý příliš nábožně sledovali slovní pořádek svých předloh. Právem chválí Dobrovský starší překladatele, kteří v té věci byli svobodnější, kdežto mladší byli otrocky závislí na řeckém textu (p. 667/8): Magna omnino libertate utuntur Slavi in disponendis orationis partibus. At interpretes librorum sacrorum textus originalis ordinem religiosius sequi maluerunt. Liberiores tamen hac in re fuere interpretes antiqui, quam posteriores graeculi, qui etiam Syntaxim slavicam graecae linguae genio accomodare studuerunt, cujus servilis et inutilis conatus exempla varia supra dedimus. Toto stanovisko Dobrovského je ovšem veskrze správné, a taktéž i jeho doklady. Dobrovský vytýká zvláště vkládání slov mezi substantivum a jeho attribut (p8k8 HMый esxs místo esxs pss имый) a postpositivni kladení possessivních zájmen (лице ВАШЕ, сердца каша misto ваше лице, ваша срдца).

Výborné jsou postřehy Dobrovského o kladení kondicionálu a enklitik о, ж, aи, refl. ca, dat. мH, TH CA.

Dobrovský se nedal zmásti usem pozdějších, zvláště ruských textů; vypozoroval, že dřívější texty se v kladení enklitik liší od nových, zvl. ruských tištěných, a svým geniálním citem jazykovým vytušil, že správnější je usus starých. Celkem cítil, že enklitika patří na druhé místo ve větě, po prvním silném slovním přízvuku. Nevyslovil sice přímo této zásady, ale jeho doklady to ukazují. Vizme na př. Matth. 24, 43. aшe EKI BÊAM дом8 вадка, в к$ю стражу тать прїндєт, БДЖА ФБ БЫ НЕ БЫ Aа подкопATH XрAMA CROEгW. Zvláště dobře věděl o poloze refl. ca, které původně nebylo připoutáno k slovesu jako v nové ruštině: Reciprocum ca in editis fere semper Verbo adhaeret, apud veteres tamen etiam transponi et a Verbo separari solet (p. 670)... 1, Reg. 14, 11. Ostrog. HдkжEсA GAшE скρыAн, corr. идѣже скрыша см... Apud Veteres ж ante ca, apud Recentiores ca ante ж locari solet: kdysi bylo СХОДАШЕ ЖЕ cm, nověji СХОДАШЕСА же exoдaшeca xe Act. 5. 16. — In editionibus antiquis etiam parti

cula so et Dativi ми, ти ante ca locari solent: приклИЖИ БО СА Matth. 3, 2;... pro что дастk ти сa, et что прнаожит ти ca nunc in correcta legitur что дастьст ТЕБѣ, что приложится ТЕБЖ. Eadem Luc. 8, 28. monica ти, at Luc. 9, 38. MOлтисa habet.

U těchto veskrze správných výkladech tedy Dobrovský svým znamenitým citem jazykovým bez pomoci srovnávacího jazykozpytu předběhl Wackernagelův zákon.

Konečně si dobře povšiml také toho, že zájmena složená S částicemi нH а нk mají v pádech předložkových tyto částice odděleny: ни w ЧемЖЕ, ни по Едином8же WБра38, Hѣ в кое время a pod. V české mluvnici ještě probíral užívání spojek (Gebrauch der Partikeln, Ausführl. Lehrg. 346-363, Lehrg. 264-279), čím do jisté míry nahradil nauku o souvětí právě tak, jako po něm učinil i Miklosich. Toho v Institucích není.

Celkem syntax Dobrovského je spíše náčrtem nežli systémem do podrobností propracovaným. Snad tu bylo několik příčin, jež tomu zabránily. Především víme, že Dobrovský pracoval syntax nejpozději, až po ostatních částech mluvnice, a to již ve věku pokročilém,251) takže je nasnadě domněnka, že k podrobnému propracování skladby už mu nezbylo dosti času. Za druhé Dobrovskému zde více než v jiných částech mluvnice vadilo, že se až na malé výjimky, jako byl Nestor, omezoval na řeč biblickou, hlavně novozákonní, která mu ani nemohla poskytnouti materiálu úplně všestranného, již pro svůj překladový ráz. Za třetí, jak jsme viděli, v syntaxi vadilo Dobrovskému jeho pojetí jazyka, téměř výlučně logické, někdy i normativní, a málo psychologické, a jeho statická methoda, nepřihlížející v plné míře k jazykové evoluci. Konečně však Dobrovský vůbec ve svých jazykozpytných pracích věnoval syntaxi poměrně menší místo než jiným oborům, zvláště kmenosloví. Také v české mluvnici má syntaktický oddíl ráz skizzy a příležitostných poznámek, a tu zase v 2. vydání je stručnější a méně obsažný nežli ve vydání původním. Neváháme říci, že nejlepší syntaktickou prací Dobrovského je,,Fügung der Wörter" (s. 325-399) v Ausführliches Lehrgebäude z roku 1809. Bohužel, v tomto odsouvání syntaxe jazykozpyt slovanský a vůbec indoevropský za celých sto let valně nepřekonal Dobrovského.

Ale i při těchto výhradách třeba přiznati, že také v syntaxi vůbec a v Institucích zvláště Dobrovský podal výklady znamenité, že většinu hlavních znaků syntaxe církevnĕslovanské a vůbec slovanské dobře konstatoval, některé z nich vůbec po prvé (dat. c. inf., dat. absol.), a že namnoze podal i výklady správné. Při povaze jeho většinou pozdních pramenů je až podivuhodné, jak do skladby slovanské pronikl. V poměru ke dnešní vědě syntax Dobrovského obsahuje mnohem méně nesprávných a překonaných názorů nežli jeho tvarosloví. V někte

251) Viz výše str. 86.

Sborník r. III. Sig. 44.

181